Alata

9. listopadu 2016 v 1:35 |  O Lunarii
Alata, též kočka okřídlená (felis alatis) je malá kočkovitá šelma z Lunarie, dožívající se 20 až 30 let. Skutečně se jedná o kočku, kterou evoluce obohatila o pár nádherných křídel.

Svým silným a svalnatým tělem připomíná mainskou mývalí kočku nebo kočku divokou. Je o něco vyšší než kočka domácí, dospělý jedinec dosahuje délky až 1 metru a váhy 8-11 kilogramů. Alatí srst je středně dlouhá, hustá a mnohdy velmi jemná. Vyskytuje se v přírodních barvách, jaké známe u obyčejných domácích koček; genetika nabízí širokou škálu barevných kombinací a kreseb.

Velkou hlavu se zřetelně vystupujícím čenichem nese hrdě zdviženou a její špičaté uši zdobí dvoucentimetrové chvostky. Stejně jako v srsti, i v barvě očí existuje mnoho variant a častá je i heterochromie (kdy má každé oko jinou barvu). Čumák funguje na stejném principu jako u všech kočkovitých šelem - každý má jedinečný vzor, stejně jako každý člověk má jedinečný otisk prstu. Tlama potom obsahuje mnoho ostrých zoubků a hrubý narůžovělý jazyk. Některé alaty mají dlouhé a jemné licousy na tvářích, vytvářející ještě více majestátní dojem.

Nohy alat jsou velmi silné, a to kvůli odrazu při vzletu nebo dopadu při přistání. I přesto působí něžně, hlavně díky jejich velkým a huňatým tlapkám, ukrývající čtyři ostré drápky a jeden zakrnělý, na palci. Dominantní pozici přebírá i hustý ocas, který je stejně dlouhý jako samotné tělo, což je nezbytné pro kormidlování ve vzduchu.

Nejunikátnější na alatě jsou však její ohromná křídla. Když je roztáhne, jejich rozpětí dosahuje přibližně tři metry. Tenhle velký dar přírody ale není jako u jiných létavých tvorů, například u ptáků. Z břišní (ventrální) strany jsou sice pokryta peřím, z té hřební (dorsální) ovšem srstí, stejnou jako na zbytku těla. Důvod je prostý: zachování tepla v tvrdých a velmi chladných podmínkách a také jako ochrana pro peří. Alaty se sdržují hlavně v zasněžených oblastech, při jejich obvyklém kontaktu se sněhem by se jim peří mohlo poškodit. Když si složí křídla, schovají jej mezi bok a další osrstěnou stranu, takže peří zůstane neporušeno.

Okřídlená kočka je přirozená šelma, a proto potřebuje mít velmi citlivé smysly. Nejvíc dominantní je sluch a zrak. Malé ptáky a hlodavce dokáže zahlédnout až na vzdálenost 121 metrů, čehož využívá hlavně při lovu ve vzduchu. Čím je však obohacena oproti jiným kočkovitým šelmám je vnímání vzdušných proudů, což je pro její pohyb ve vzduchu důležité.

Ačkoliv se mohou alaty jevit jako dokonalým predátorem, není tomu tak. V letu nemají tak velkou výdrž a proto jej využívají pouze při dosažení úkrytu nebo při lovu. Jejich tělo je těžké a spotřebuje tedy mnoho energie pro let. Narozdíl od ptáků nemají duté kosti vyplněné vzduchem, proto mají tak mohutná křídla. Ani kormidlování a změna směru není ideální, používají k ní hlavně tlapy a ocas. To jim neumožňuje dobré manévrování. Možná že alaty zatím jen stojí na začátku evoluční cesty a příroda je zdokonalí až časem.

Jak již bylo zmíněno, alaty se zdržují v chladných hornatých oblastech; ve skalách, v jeskyních, skalních převisech, dutinách stromů vysoko nad zemí, zkrátka kam se jiní predátorové nedostanou a kde se cítí v bezpečí. Ve svém trvalém úkrytu si pak staví hnízdo, jakýsi pelech z trávy, větví, listů, peří a srsti. Jen ojediněle se vyskytují v lese, spíše tam chodí lovit ze země - v případě ohrožení zde nemají dostatečný prostor pro roztažení křídel a následnému úniku.

Velikost teritoria alat se pohybuje od 50 až po několik set hektarů. Značí si jej jako jakékoliv jiné šelmy - drápáním kůry do stromů, močením, trusem nebo pachovými výměšky. Vůči narušitelům nebývají tolerantní, někdy ale přijmou tuláka do svého klanu nebo samotný klan založí. Nejedná se však o obvyklé chování.

Alaty mají různorodý společenský život. Žijí buď samotářsky, v párech nebo v celých velkých rodinách či klanech. To určuje prostředí, schopnost přežití, množství potravy, ale zároveň jejich samotná vůle a pohodlí.

Snad nejdůležitější pro zachování druhu je období páření, které probíhá v jarních měsících. Samice svého partnera láká hlasitým mňoukáním. Někdy si vybírá podle citového pouta, jindy podle síly a dobrého genetického potenciálu. Alaty mnohdy balancují na této hraně mezi přirozeností přírody a emočním rozvojem. Proto jsou mnohem častější stálé páry, ve kterých oba jedinci vydrží až do konce života. Obvyklý je i pár dvou jedinců se stejným pohlavím.

Pakliže dojde k oplodnění kočky, březost trvá zhruba 60 dnů a končí porodem jednoho až čtyř koťat. Samice koťata obyčejně vrhá od dubna do června a stará se o ně až do zimy, kdy se osamostatňují. Brání je a v případě ohrožení je přenáší do jiného úkrytu. Plné dospělosti dosahují zhruba ve stáří jednoho roku, kdy se jim mimo jiné vyvinou křídla a naučí se létat.

Potravu okřídlených koček tvoří malí hlodavci (hraboš, myšice a myši), ptáci až do velikosti slepice a jiní drobní obratlovci (veverka, lasice, rejsek, ještěrka či žába). Výjimečně uloví i větší zvířata (např. divokého králíka, zajíce nebo srnče), ale při spolupráci více jedinců se jim to mnohdy podaří. Lov probíhá převážně v noci a za šera.

Způsob lovu závisí na prostředí; alata buď přepadá svou kořist na zemi ze zálohy jedním rychlým výpadem či skokem, nebo se na ni snese z výšky. Většinou bývá efektivnější druhý způsob, protože alata je na zemi poněkud těžkopádná oproti svým sestřenicím bez křídel.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 daVi daVi | 9. listopadu 2016 v 1:38 | Reagovat

je to awžum, zlato <3

2 Ferus Spiritus Ferus Spiritus | 9. listopadu 2016 v 1:41 | Reagovat

[1]: Děkuji, světlo moje <3

3 daVi daVi | 9. listopadu 2016 v 1:51 | Reagovat

[2]: za pravdu se neděkuje <3

4 Bleskobleska Bleskobleska | 10. listopadu 2016 v 17:40 | Reagovat

To je jak popis z encyklopedie O.O
Dobře ty :3

5 Ferus Spiritus Ferus Spiritus | 10. listopadu 2016 v 21:14 | Reagovat

[4]: Myslíš? :D Původně jsem se o to snažila :D Děkuju :3

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.