Březen 2016

Údolí vodopádů

31. března 2016 v 22:21 Fascinující
Salve~
Dlouho jsem neměla nic, co bych sem mohla přidat. Až teď v pondělí jsem se s tátou vydala na výlet do Srbska, to jest vesnice, která spadá pod CHKO Český kras. Podnikli jsme nádhernou a dlouhou procházku do Údolí vodopádů, k Bubovskému potoku a dál ^-^ Bohužel jsem s sebou neměla foťák, pouze mobil, který fotí dost na nic. Proto se omlouvám za příšernou kvalitu. Příště si vezmu nějaký velký "kanón", nebo aspoň maličký foťáček :3

(více pod perexem)

Elvenel

6. března 2016 v 2:58 Postavy
Ferus se rozhodla spáchat sebevraždu. Ferus začala dělat další schéma postavy. Ferus dokončila schéma a dostala ponožku. Ferus je volná.

Opět mockrát děkuji za pomoc mé drahé crudelis sister R. R., která mi poskytla šablonu i potřebnou pomoc a motivaci. Bez Tebe bych to asi vzdala. Jsem tak ráda, že Tě mám ;u;

Vzhledem k tomu, že budou za chvíli tři hodiny ráno, jsem text po sobě nečetla. Určitě obsahuje plno chyb a stále dokola se opakující slova, fráze, věty a myšlenky.

(Naposledy aktualizováno 10. 11. 2017)

Motýlí jizvy

5. března 2016 v 2:22 Příběhy
Pohlédl na její obnažené tělo. Léčitel ošetřoval zraněnou princeznu, jež se právě vrátila z bojiště. Seděla před ním, tak zranitelná a slabá, odhalená bez masky a bez lží, jak ji nikdy nikdo neviděl. Její ohromná šedá křídla bezvládně ležela za ní, zlámaná a bez jediného kousku citu. Už se nedala zachránit. Princezna bude žít, ale už nikdy nebude moct létat.

Léčitel právě dokončil ošetření poslední velké rány, když si všiml tří podlouhých jizev na její paži. Každá byla jinak dlouhá a jinak stará, všechny tři se zjevně hojily velmi dlouho a těžce. Léčitele ovládla lítost a zvědavost zároveň. "Kde jste k nim přišla?" vyslovil svou otázku nahlas.

"Jsou z boje se Životem," odpověděla mu princezna. Ukázala na první jizvu: "Tahle mi připomíná, že nikdy nesmíme být závislí pouze na jednom člověku. Že se nesmíme nechat oklamat. Že nemáme zapomenout na ostatní jen kvůli jedné osobě. Že když nás zradí náš vlastní svět, nesmíme ho hledat v někom jiném. Protože když jej ztratíme, ztratíme všechno. Všechno, na čem nám kdy záleželo, do čeho jsme vkládali všechny své naděje a sny, všechno to, pro co jsme dýchali. Nesmíme vložit svůj život do cizích rukou. Lidé přicházejí a zase odcházejí. A někteří mohou odejít i s naším životem."

"Druhá jizva mi ukazuje, jak pomíjivé jsou mezilidské vztahy. Jak lehce si k lidem vybudujeme důvěru. Jak ji v jednom jediném momentě dokážou zničit, pohřbít nás hluboko pod zem a udělat z nás špatného člověka. Jak moc se snažíme někomu vyhovět, až změníme sami sebe. Jak moc bojujeme pro nějakou věc, o které si myslíme, že je ta správná. Ve skutečnosti nás ale zabíjí uvnitř. A s ní i naši důstojnost a vše, na čem nám kdy záleželo. Člověk tak moc hledá místo, kam zapadá, kde má své útočiště a dobré lidi, až nakonec přestane být obezřetný. V ten moment si nechá vrazit kudlu do zad. Jen kvůli tomu, aby byl šťastný, ačkoliv se nakonec stane pravý opak."

"Třetí jizva symbolizuje bolest mých přátel. Jejich trápení a problémy, se kterými jim neumím pomoct. Symbolizuje chvíle, ve kterých jsem jako přítel selhala, ve kterých můžu jen nečinně přihlížet, jak postupně upadají do deprese, jak umírají, jak jejich těla chřadnou pod rouškou temnoty. A ač se jim snažím jakkoliv pomoc, nikdy to nefunguje. Je jen na nich, aby se přestali v sobě utápět. Aby začali žít. Aby začali bojovat. To je něco, co za ně přátelé neudělají. Můžeš se ve válce snažit ochránit toho druhého, ale ne vždy ho dokážeš skrýt tak, aby jej nezasáhla kulka jeho protivníka."

Léčitel jí pohlédl hluboko do očí. Nedokázal snést pohled na jeji bolest. "Mohu vás těch jizev zbavit. Mohu je vyléčit, mohu vyléčit tělo i mysl, můžete tohle všechno zapomenout a být zase šťastná. Už nemusíte nést tohle těžké břímě."

"Něco takového nejde jen tak zahodit. Můžu se snažit zapomenout. Ale vždy tu bude mnoho osob a věcí, které mi budou vše připomínat. Všechny chyby, všechny špatné věci. Celá má minulost se za mnou bude táhnout, stejně jako má zmrzačená křídla. Už navždy mě bude provázet mé staré já," promluvila princezna a odvrátila pohled. "To je také důvod, proč se hned zítra vrátím do bitvy. Nechci vymazat nic z mého života. Chci víc jizev. Chci více bolesti. Protože právě bolest mě dělá silnou."

Tu noc ji léčitel uvěznil ve velké průhledné sklenici s dýchacími otvory. Polapil ji jako motýla. Nechtěl dovolit, aby bylo princezně ublíženo. Nechtěl dovolit, aby se jí něco stalo, aby utrpěla další jizvy. Cítil k ní bezmeznou lásku, musel ji chránit před okolním světem. Myslel si, že když nebude nic cítit, bude šťastná. Ale ona naopak cítila všechno. Protože ji nedokázal ochránit před ní samotnou.

Krása nemůže přežívat, krása musí žít.

Druhý den ji nalezl ve sklenici. Mrtvou.