Červenec 2014

Ferus nebo Eliška?

3. července 2014 v 0:08
[Edit 00:08 - chtěla jsem tenhle článek zveřejnit přesně o půlnoci, ale seklo se mi to a když jsem konečně klikla na ''Hned zveřejnit'', blog mě odhlásil -_-]

Salve~
Oh well, konečně prázdniny! Snad teď budu mít víc času. Posledních pár dní se snažím nakreslit art trady a requesty pro lidi na Deviantartu, ale vůbec na to nemám náladu. Nevím proč.

Taky se mi zdál sen, který se spojil se vzpomínkou na mého bývalého kocourka. Měla jsem doma Ferus. Nevím, kde se tam objevila. Možná spadla do portálu a ztratila se z Lunarie do lidského světa. Byla s námi v bytě i s Mikešem a stejně jako ona se i ona neuvěřitelně bála aut a okolního světa venku. Jednoho dne jsme ji vzali ven. Bylo léto, teplo, chtěli jsme ji vzít na barák k ohni a povídat si s ní dlouho do noci pod hvězdami (ano, okřídlená mluvící kočka, ještě nějaké otázky?). Ale hrozně se bála, takže jsme ji celou cestu držela v náruči. Celý den se schovávala uvnitř, pak ji máma z nějakého nepochopitelného důvodu vyhnala ven. Byla už tma, hrozně se bála a tak roztáhla křídla a uletěla. Hledali jsme ji všude, po cestě, v baráku, dokonce i ve sklepě, jestli se náhodou nevrátila zadním vchodem a nespadla tam. Ale ona nikde. Navždy utekla, stejně jako kdysi Lordík (moje opravdová kočka, bylo to s ním podobně, ale to je na dlouhé vyprávění). Hystericky jsem v tom snu brečela, až jsem se i probudila. Zajímalo by mě, jaký měl ten sen význam. Možná že se Lordík tehdy také ztratil v létě. Napadly mě i skryté významy jako že bych měla utéct z domova (když mě má Ferus představovat? O.o) a tak. Ale ta představa se mi zdá dost nereálná.
Eh, tohle ale není důvod, proč píšu tenhle článek. Zase jsem akorát odběhla od tématu. Neřád Dobby! *mlátí se lampičkou*

Teď k věci. Včera jsem hodně přemýšlela o posledních třech letech. O mém začátku blogování, o ''Elišce Poníkové'' a o konci mého prvního blogu. Tři roky. 100 návštěv za den. Ani nevím, co jsem tam tehdy psala za blbosti. Hrozně se mi po tom všem zastesklo. Vlastně jsem se toho všeho musela vzdát jenom kvůli mámě a spolužačce. Prý ať smažu blog, píšu tam hlouposti. Navíc jsem nechtěla, aby ty dvě četly moje články. Vyměnila jsem blog, identitu, všechno. Jenom kvůli nim.

Mám se vrátit? Dalo by to hodně práce, promazat staré články o hovadinách, dát ho zase do pořádku, vyměnit ztrouchnivělé trámy a spravit rozcestníky. Ale bavilo by mě to. Jo, sem tam bych se z těch všech hrůz zhroutila, ale co? To přežiju.

Problém je v tom, co by bylo potom. Chtěla bych si tento blog nechat. Mám tu klid a je mi tu s vámi všemi dobře. Navíc, nazvládla bych o Lunarii psát na mém prvním blogu. Z určitých důvodů fakt ne. Možná, zachovat si obě identity Ferus a Elišky? Docela mi chybí staré deníčkářské články. Ale zajímalo by to ještě někoho? Měl by zase blog stejnou oblíbenost jako kdysi? A co nové blogerky o MLP, které se tady začaly množit rok-dva zpátky? Vzaly by mě mezi sebe? Rozumněla bych si s nimi? A stála bych vůbec o ně? Co si o tom myslíte vy, kterté jste znali můj starý blog? (Ne, dobře, dělám si legraci, ze všech těchto lidí sem už chodí pouze Siri).

Byla bych ráda za vaše názory >^.^<
~Vale